Vše o Airsoftu

, 23:58 - Čtení zpráv bylo vylepšeno o design a pěkné uspořádání. :-)
, 20:50 - Psaní soukromých zpráv bylo vylepšeno o jednu malou featurku. :-)
, 17:18 - Vylepšen design u pošty.
, 20:13 - Nová fce v knize. Možnost formátování písma.

Přežití

Datum vložení článku: :11:17

Přežití

Při zbloudění v mlze v kopcích, ztracení v džungli nebo uvíznutí v horách je pro vojáka i civilistu problém přežití stejný. Rozdíl je v tom, že voják může chtít svou přítomnost utajit, zatímco civilista se bude snažit ke svému zachránění upoutat pozornost. Každý chce přežít, mladý i starý, zdatný i slabý. I když samozřejmě, čím jste zdatnější, tím jste i odolnější a máte větší naději na úspěch.

Mezní situace mohou být vyvolány náhodami. Musíte být připraven vyrovnat se s nehodami i přírodními katastrofami. Musíte vědět jak si udržet zdraví, v dobré kondici a jak pomoct ostatním. Základními potřebami k přežití jsou voda, potrava, oheň a přístřeší. V této sekci si postupně popíšeme jak je získat a kde je najít. V izolaci se můžete ocitnout kdekoliv na celém světě – od Arktického ledu, až po poušť, od tropického deštného lesa po otevřený oceán. Každé prostředí vyžaduje zvláštní techniky přežití. Hory, džungle, otevřené pláně a bažiny se pro člověka mohou v mezní situaci zdát také nebezpečné, ale v každém z těchto prostředí lze nalézt věci, které vám pomohou k přežití – když víte jak.

Každý se může dostat do situace, kdy je jeho život ohrožen. Připravení mají větší šanci

Přístřeší

Přístřeší je nutné k získaní stínu, na ochranu před větrem a deštěm a k udržení se v teple. Spánek a patřičný odpočinek jsou zcela nezbytné a čas a úsilí vložené do zpohodlnění přístřeší to vše usnadní. Pokud jste oběti leteckého neštěstí nebo vám selhalo vozidlo, může vám vrak poskytnout přístřeší nebo materiál, z něhož jej můžete postavit, ale pokud hoří nebo existuje nebezpečí výbuchu palivových nádrží, počkejte se sběrem materiálu, než plameny uhasnou.

Pokud jste nevybavenou obětí nehody, zastihla vás nečekaně mlha nebo jste v terénu, kde není bezpečné pokračovat či pokud vám v cestě brání zranění či vyčerpání, budete si muset vystačit s přírodním přístřeším, které využijete na noc, nebo dokud nezískáte lepší přehled o situaci.V tom případě bude vítaná jakákoliv ochrana před větrem, deštěm a zimě. Je-li sestup nebezpečný , může vás i krátký sestup po vrstevnici dostat do závětří. Pokud není pro přístřeší k dispozici jeskyně nebo převis, můžete využít jakýkoliv dolík v zemi. Jeho hloubku zvyšte, pokud můžete, navršením kamení, ale zajistěte aby byla stavba stabilní. Pokud je ještě světlo a nejste zraněn, stojí za to prohledat okolí a pokouknout se po lepších místech na přístřešek.

Kde tábořit

Pokud jste vysoko v otevřené krajině, sestupte níže a najděte chráněné místo, ale na nízko položené mokré půdě budete muset vystoupat, abyste našli bezpečné suché místo.Hledejte místo chráněné před větrem na výše položených místech, kde nehrozí záplavy ani pády kamení a lavin.

Místa nevhodná k táboření

· Vrcholky hor a kopců vystavěné větru

· Údolí hluboké kotliny

· Terasy na úbočí kopců

· Horské výběžky vedoucí dolu k vodě

Horký vzduch stoupá a chladný klesá, takže na dně údolí budou často kapsy chladného vzduchu a v chladném počasí zde bude častěji výskyt námrazy a vlhké mlhy.V oblastech hojných srážek jsou terasy často vlhčí než strmější terén pod a nad ním, protože se zde shromažduje voda, než steče dále dolů. V ideálním případě byste měli být blízko vody s hojností výskytu dřeva. Stavba tábořiště příliš blízko vodního toku však může vést k tomu, že vás obtěžuje hmyz a zvuk tekoucí vody může přehlušit jiné zvuky signalizující nebezpečí nebo záchranu.

Na březích řek si zjistěte horní hranici dostupu vody – v horských oblastech se mohou potoky rozvodnit během pár minut a stoupat až o 5metrů za hodinu. I na pláních se nezdržujte ve starých řečištích, ať jsou jakkoliv suché. Hustý déšť v nedalekých kopcích může snadno vyvolat bleskovou záplavu, kdy se voda přiřítí bez varování. Vyberte si rozumně plochou půdu, bez kamení a ubezpečte se, že máte místo na rozložení signálů, které mohou záchranné výpravy snadno zahlédnout.

Druhy přístřeší

Druh přístřeší který budete stavět, závisí na místních podmínkách, dostupném materiálu a také na tom, jak dlouho očekáváte, že ho budete potřebovat. Pro okamžitou ochranou před živly postavte narychlo nouzový přístřešek, zatímco budete stavět něco lepšího a trvanlivějšího. Pokud se rozhodnete zůstat na místě a čekat na záchranu je možné postavit přístřeší na delší dobu a vylepšovat ho, jak čas a energie dovolí.

Pro lidi putující do bezpečí je na druhou stranu možné stavět dočasně přístřešky na každé zastávce. Pokud jsou dost lehké a existuje riziko, že na dalším tábořišti nebude dostupní materiál, je možné je i nosit sebou. Trvalejší přístřeší bude mít cenu pro nemocné a zraněné, kteří musí odpočívat, aby znovu nabyli sil, nebo v případě, že je nutné počkat na zlepšení počasí před zahájením cesty. Čas využijte k nashromáždění zásob výstroje a potravin.

Rychlé přístřešky

Pokud nemáte žádný materiál ke stavbě přístřešku, použijte jakoukoliv dostupnou ochranu:převisy, svahy a jiné, které vám pomůžou ukrýt se před větrem či deštěm. V narychlo stavěných přístřešcích využijte přirozené větrolamy.Ve zcela otevřené krajině seďte zády proti větru a veškerou výstroj naskládejte za sebe jako větrolam.

Přístřešky z větvi

Alespoň k částečnému úkrytu před větrem využijte větve, které sahají na zem, nebo ty, které se odlomili od stromu. Dejte ale pozor, aby nebyly tak zlomené, že by vám mohly spadnout na hlavu. Zapleťte do nich další větve, aby byla zástěna hustší. Jehličnany jsou pro tuto techniku vhodnější než listnáče, protože k ochraně před deštěm vyžadují méně proplétaní.

přístřešky z kořenů

Rozprostřené kořeny a zachycená půda u paty padlého stromu tvoří dobrou ochranu proti větru a bouřce, pokud jsou pod správním sklonem vzhledem k větru. Ohrazením stran mezi trčícími kořeny se obvykle přístřešek značně vylepší a poskytne oporu pro výstavbu propracovanějšího přístřeší z jiných materiálů.

Využití přirozeného dolíku

I mělká prohlubeň v zemi poskytne jistou ochranu před větrem a může snížit námahu při stavbě přístřešku. Proveďte však opatření ke svedení vody stékající kolem, zvláště, je-li to prohlubeň ve svahu, jinak byste mohli zjistit, že ležíte v louži.

Vyrobte střechu k úkrytu před deštěm a pro udržení tepla. Několik silných větví položte přes prohlubeň unese lehkou kládu, o níž lze opřít klacky, jež dodají střeše sklon, a tak umožní stékaní vody. Zpevněte ji drny nebo větvičkami a listy.

Padlé kmeny

Kláda nebo padlí strom tvoří už užitečný větrolam, pokud je vhodně natočen k větru. U malého kmene vyhlubte dolík na závětrné straně. Kláda je také výborná jako opora střech z větví.

Hrazení z kamenů

Přístřešek je pohodlnější, když v něm můžete nejen ležet, ale i sedět, a proto jej můžete zvýšit vybudováním nízké kamenné stěny, kolem vybraného dolíku nebo výkopu. Otvory mezi kameny utěsněte drny, listy smíchanými s bahnem a sveďte tok dešťové vody kolem přístřešku.

Přístřešek ze stromů

Pokud máte k dispozici vhodný prostor mladých stromků, vyberte z nich dvě řady, vyčistěte půdu mezi nimi od všech překážek. Svažte vrcholy stromků tak, aby tvořily kostru pro plachtu. Spodní okraje plachty zatižte kameny či klacky. Podobně můžete postavit přístřešek i z větví zabodnutých do země.

Přístřešky z plachty

Z vodotěsným pončem, podlážkou stanu, kusem igelitové plachty či plátna, můžete snadno a rychle vyrobit přístřešek. Využijte přirozeného úkrytu a) nebo vyrobte trojúhelníkový přístřešek mířící špičkou proti větru b). Kraje zatěžkejte nebo přikolíkujte. Pokud je plachta dost dlouhá, zahrňte jí pod sebe, směrem z kopce, aby vás chránila před stékající vodou c). Jako výstelku použijte suchou trávu nebo kapradí, nelehejte si na studenou zem. Pokud máte dva kusy plachty udělejte z jedné přístřešek a několik centimetrů pod ní natáhněte druhou d), to zabraní aby se skrz dostal déšť.

Stěny a zástěny z klacků

Stěny lze snadno vybudovat z klacků naskládaných mezi kůly zatlučené do země a nahoře svázané. Dobře je utěsněte, aby chránily před větrem a deštěm. Takové stěny jsou ideální jako jedna strana přístřešku, k zakrytí východu, nebo jako odrazová stěna za ohněm

Krytina

Na stěny a střechy vyrobte proutěné proplétané krycí panely z pružných stromků, stonků rostlin a dlouhých listů a rostlin. Nejprve vyrobte rám z méně ohebných matriálů, a to buď jako součást konstrukce přístřešků, nebo jako panel, který připevníte později. Hlavní vzpěry přivažte a ohebnější materiál vpleťte mezi ně.Pokud nemáte k dispozici nic na vázaní, zabodněte svislé kůly do země a mezi ně vpleťte mladé stromky.Utěsněte zeminou a trávou.

Je-li nedostatek pevných příček, zapleťte mezi kůly popínavé rostliny. Velmi velké listy, přivázané, zatížené nebo zaháknuté za stonky popínavých rostlin, lze pokládat přes sebe jako tašky nebo šindele, a tak se chránit před deštěm.

Polární přístřeší

Jednoduché přístřešky v polárních oblastech jsou ty, které jsou pro vás už připraveny v přírodních jeskyních a dutinách.Máte-li nějakou výstroj k bivakování, můžete ji postavit a zvýšit její účinnost tak že, kolem a přes ni nahrnete tolik sněhu, kolik unese. Ke stavbě na tvrdém sněhu – a při velmi nízkých teplotách bude sníh zcela pevný – však budete potřebovat nějaký nástroj, abyste do něj mohli řezat nebo z něj vytvářet kvádry.Lopatky a pily na led jsou pro polární výpravy nepostradatelné.

Jeskyně ve sněhu nebo ve skále jsou snadno rozeznatelné, ale již méně nápadné jsou prostory vzniklé pod roztaženými větvemi jehličnanů v severských lesích, kolem kterých se už nahromadil sníh. Prostor může vzniknout kolem kmene středního stromu a) nebo pod jednotlivými větvemi stromu většího b).Zkuste kopat pod kterýmkoliv stromem se širokými větvemi na závětrné straně.

I z měkkého sněhu lze postavit větrolam. S vhodným vybavením lze vyříznout kvádr c).Je to ta minimální ochrana za minimální námahu. Plachtu nebo pončo upevněte nahoře ještě řadou kvádrů a další použijte k zatížení spodního okraje. Jinými kvádry zakryjte strany přístřešku.

Stavění ve sněhu

K vyříznutí kvádru z kompaktního sněhu je nutná pila, nůž, lopata nebo mačeta. Ideální sníh unese váhu člověka, aniž by se příliš rozbořil, ale bude dostatečně měkký na to, aby do něj bylo možné zabodnout nástroj.

Vyřízněte kvádry o rozměrech zhruba 45–50cm a silné 10–20cm

Je to velikost vhodná ke snadné manipulaci, dostatečná, aby dobře izoloval a přitom umožnila maximální průchod světla.

Zahrabávání ve sněhu

Tento přístřešek se buduje mnohem rychleji, než když se snažíte stavět do výšky, ale hodí se jen pro jednu osobu a i tak jen ke krátkodobému používaní – například během putování nebo v době, kdy stavíte něco lepšího.

Vyznačte si plochu o velikosti spacího pytle a z příkopu vyřežte kvádry široké jako příkop samotný. Kopejte alespoň do hloubky 60cm. Po stranách vytvořte římsu širokou i hlubokou asi 15cm. Na obě římsy položte sněhové kvádry a opřete se je o sebe, aby vznikla střecha a).

Sněhová jeskyně

Pohodlný přístřešek vyrobíte vykopáním prostoru v pevné závěji. Využijte fakt, že teplý vzduch stoupá a těžší studený vzduch klesá.Uvnitř vybudujte tři úrovně: na nejvyšším umístěte oheň, na prostředním spěte a nelezte do spodní, která zachytí chlad. Střechou prorazte otvor, kterým bude odcházet kouř a vytvořte ještě jednu díru zajištující dostatečné větrání.

Jako dveře použijte sněhový kvádr, který zapadá do vstupu jen volně a je zevnitř takže nepřimrzne a nezablokuje vstup. Pokud k tomu dojde jde kvádr položený zevnitř mnohem jednoduší odstranit.

Sněhový dům

Stavba iglú vyžaduje čas, ale staletí po která ho eskymáci používají, svědčí o jeho kvalitě. Nejdříve postavte hlavní stavbu a potom vykopejte vstup nebo vybudujte vstupní tunel, kterým se lze pro plazit po čtyřech. Zajistěte, aby vstup nesměřoval proti větru. Ke snížení pravděpodobnosti, že se to stane můžete tunel zahnout nebo postavit větrolam. Na zem vyznačte kruh o průměru 4metry a prošlapte ho, abyste před zahájením stavby zpevnili podlahu. Na obvod pokládejte vyříznuté kvádry.počítejte s vykopáním tunelu nebo nechte prostor pro vstup. Na první řadu kvádrů položte další, ale tak jako když se kladou cihly tedy prostředkem na předchozí spáry.Stavte další vrstvi ale každá ať leží na spodní řadě jen z poloviny, aby se stěny iglú skláněli dovnitř a vznikla kopule. Přitom vybudujte obloukový vstup. Nakonec vršek uzavřete vrchním kvádrem. U stropu a u země prorazte ventilační otvory. Všechny ostatní spáry ucpěte sněhem.Vyhlaďte zevnitř povrch, aby z něj neodkapávala voda, která tak steče po stěnách.

Iglú spirálová metoda

Postavte první řadu kvádrů a potom je vytvarujte do spirály. Pokud osu počáteční spirály skloníte dovnitř a kvádry vytvarujete tak, aby směřovaly do středu, nebudete je muset klást na sebe jen polovinou plochy. Posledních několik kvádrů položeních do středu bude možná při tom nutno podložit. Vstup prořízněte spodní řadou kvádrů, nebo pod ním vykopejte tunel. Jste-li vyčerpaní na ukončení stavby lze jako vstup použit otvor uprostřed střechy.

Sněžný dům z padáku

Je to užitečná stavba, pokud jste uvízli na mořském ledu, kde může být obtížné najít dostatek sněhu na jedno či několik iglú pro více lidí. Sníh nebo vhodné kusy ledu hledejte v horách ledu vytlačených nad povrch. Vyznačte na zemi kruh a postavte kolem zeď ze sněhových kvádrů do výšky asi 1metru. Jste-li na ledu, ponechte místo pro vchod – nebude možné vykopat vstupní tunel. V podlaze vykopejte níže položený prostor, kam bude klesat chladný vzduch.

Při stavbě přístřešku pamatujte

· Typ přístřešku závisí na:Dostupnosti materiálu, nářadí a před čím se chcete ukrýt (Vítr, Sníh, Déšť, Hmyz.)

· Jak dlouho hodláte na daném místě zůstat?

· Všechny přístřešky musí být odpovídajícím způsobem větrané, aby se zabránilo otravě oxidem uhličitým (Příznaky jsou podobné jako opilost)

· Pravidelně odstraňujte napadaný sníh před vchodem, aby jej nezatarasil

· Čím je přístřešek menší tím je v něm více tepla

Bez ohledu na pokles venkovní teploty neklesne teplota v dobře postaveném přístřešku pod –10 stupňů.I pouhým zapálením svíčky teplota vstoupne asi o čtyři stupně.Tradičním eskymáckým způsobem vyhřívaní iglú byl knot v misce s tukem.Ve větších přístřešcích rozdělejte oheň, pokud nemáte dřevo může posloužit jako náhrada plynový hořák nebo tuk na kostech.

Pasti

!!!Pozor větší verze těchto pastí mohou být kromě kořisti nebezpečné pro člověka!!!

U většiny malých živočichů je chytaní do pastí snazší než lov.I když malé zvíře zpozorujete, představuje velmi malý cíl snadno se ukryje.Chytaní do pasti nevyžaduje takovou fyzickou zručnost a můžete při něm využít čas na shánění další potravy.Existuje mnoho promyšlených pastí se složitými mechanizmy.Jejich konstrukce vyžaduje čas a značnou fyzickou námahu. Člověk v krizové situaci potřebuje jednoduché pasti které se snadno zapamatují i staví.Protože však různé druhy živočichů mají různé zvyky, je nutné znát velké množství typů pastí.Když jedna selže, lze zkonstruovat jiný, vše je jen otázkou času a omylů.

Kde stavět pasti

Najděte pěšinky či stezky vedoucí od doupěte k místu, kam chodí za potravou a vodou. Hledejte přirozeně zúžené cesty kde bude muset zvíře projít (padlý kámen či místo kde prochází stezka pod překážkou).Neumísťujte past blízko doupěte.Pravě tam zvíře sedí a nasává vzduch.Pokud bude mít nějaké podezření zůstane na místě nebo použije jinou, méně obvyklou cestu

Druhy pastí

Mechanizmy pastí využívají tyto principy:zhmoždění, škrcení, pověšení, zapletení.

Tlučka zhmoždí.Oko škrtí.Pružné stromky mohou past zefektivnit a vyzdvihnout kořist do vzduchu-pověšení.Čím je strom vyšší tím účinněji zvíře vyzdvihne a do sítě se zvíře zase zaplete.Některé pasti spojují dva čí více těchto principů.

Pravidla pro pasti

1.nenarušujte okolí:

Nešlapte na zvířecí stezku.Veškeré přípravy proveďte mimo ni a nenechejte známky vaší přítomnosti.

2.zakryjte pach:

Pastí se dotýkejte co nejméně a pokud možno používejte rukavice. Nevyrábějte past umístěnou mezi lístkovými stromy z borovice.

3.maskování:

Čerstvě uříznuté konce dřeva pokryjte blátem.Všechna oka zakryjte tak aby vypadali co nejpřirozeněji.

4.vyrobte je silné:

Zvře chycené do pasti bojuje o život.Při pokusu o útěk vydává velké množství energie, při to se ukážou veškerá slabá místa pasti

Oka

Oka jsou ty nejjednodušší pasti a měla by být součástí všech krabiček poslední záchrany. Jsou vyrobena z neželezného kovu s volným očkem na konci, který prochází druhý druhým koncem drátu, jenž je potom připevněn ke kolíku, kameni nebo stromu. Oko je pohyblivá smyčka, která dokáže chytit malá zvířata kolem krku a velká za končetinu.

Oheň

Oheň může představovat hranici mezi životem a smrtí.Nejen že umožní připravovat potravu, ale také s ní šetří, protože jeho teplo uspoří kalorie, které by tělo spotřebovalo při tvorbě tepla. Můžete vysušit oděv a zajistit pohodlí. Dokáže zahnat nebezpečná zvířata a jeho kouř udrží hmyz v uctivé vzdálenosti. Lze jej používat k zahřátí kovu a výrobě nástrojů, k zaostření klacků a vypalování hrnců. Využijte oheň jak to jde:všechny tyto věci umí dělat současně.

Oheň se skládá ze tří faktorů: Vzduch, Teplo, Palivo. Pokud jeden ze tří faktorů začne chybět oheň zajde.

Při zapalování ohně vždy zajistěte dostatečný přívod vzduchu, dostatek paliva a dostatečně

horký předmět, kterým palivo zapalujete.Ke vzniku plamene je třeba, aby vzduch s palivem trvale reagoval. Čím víc je přiváděno kyslíku, tím je oheň jasnější. Větrem nebo foukáním se oheň rozdmýchá na vyšší teploty a rychle spaluje palivo. Při snížení ventilace nehoří oheň tak prudce, oharky mohou žhnout a spotřebují méně paliva. Díky poch těchto principů je možné vyhnout se kouřícím ohňům. Kouř je důsledek nedokonalého spalovaní – dáme-li se pozor můžeme kouř téměř eliminovat.

Příprava

Nejdříve zajistěte, abyste měli dostatečné množství troudu, podpalu a paliva. Potom připravte ohniště, kde budete mít oheň pod kontrolou. Při neopatrném používaní se oheň může vymknout z rukou a přivodit pohromu.

Ohniště

Ohniště je třeba připravit pečlivě.Vyberte si kryté místo, zvláště v silném větru. Kromě signalizace nebo výjimečně k ohřátí dočasného úkrytu pod větví nebo v díře ve sněhu, nerozdělávejte oheň u kmene stromu nebo pařezu. Odkliďte listy, větvičky, mech a suchou trávu o průměru alespoň 2metry a vše odškrábejte, až se dostanete na holou zem. Je-li půda vlhká nebo pokrytá sněhem, je třeba založit oheň na podložce. Vyrobte ji z vrstvy zelených klád pokrytých zeminou nebo z vrstvy kamenů.pokud je země rozmáčená, nebo sníh hluboký je potřeba postavit plošinu ve vzduchu takzvaní chrámový oheň.

Troud

Troud je jakákoliv látka, kterou lze zapálit jen minimální teplem. Dobrému troudu stačí k zapálení jen jiskra. Kvalitním troudem může být březová kůra, suchá tráva, jemné dřevěné hoblinky, prachové peří, voskovaný papír a chomáčky bavlny z oděvu. Stejně tak rozmělněné jedlové šišky, borové jehličí a lýko cedru. Výborné jsou sušené houby, jsou-li pořádně rozmělněné, patří také mezi ten nejlepší troud.

Ať už použijete jakýkoliv troud, musí být suchý.Dobrým nápadem je nosit sebou troud ve vodotěsné nádobě.

Podpal

Podpal je dřevo užívané k rozdmýchaní plamenů z troudu tak, aby bylo možné pálit větší a méně hořlavé látky.Nejlepší podpal je tvořen malými suchými větvičkami, přičemž jsou vhodnější měkčí dřeva, protože se rychle rozhoří. Ta, která obsahují smůlu, hoří snadno a rozdělání ohně je pak hračkou. Nevýhodou měkkého dřeva je, že často vydává jiskry a hoří velmi rychle. K zapálení hlavního paliva jej budete potřebovat víc a pokud je hlavní palivo tvořeno takovým dřevem, rychle se spotřebuje.

Nesbírejte podpal přímo ze země, je téměř vždy vlhké. Odlamujte ho ze stojících soušek.je-li povrch vlhký, oškrábejte ho, dokud nenarazíte na suchý střed.

Palivo

K rozhoření používejte dřevo ze stojících stromů.Když se pořádně rozhoří, můžete používat zelenější dřevo nebo sušit vlhké dřevo. Všeobecným pravidlem je, čím je dřevo těžší, tím více vydá tepla – to platí o zeleném i suchém dřevě. Smícháním zeleného dřeva a suchého dřeva vznikne trvanlivý oheň, který je zvlášť užitečný v noci.

Tvrdá dřeva: Například dub, buk nebo hikory – hoří velmi dobře, vydávají velké množství tepla a dlouho vydrží jako horké uhlíky. Oheň z něho hoří po celou noc.

Měkká dřeva:Hoří příliš rychle a dávají jiskry. Nejhorším tvůrcem jisker jsou, cedr, olše,Borovice, kaštan a vrba. Pamatujte že vlhké dřevo kouří a může vypudit hmyz.

V oblastech, kde je dřevo vzácné nebo nedostupné, je nutné najít jiné palivo.

Rašelina

rašelinu lze často nalézt v odvodněných bažinách. Pod nohou je měkká, pružná a může být odhalena u kraje skalních výběžků – vypadá černá a vláknitá. Snadno se řeže nožem a při hoření potřebuje dobrou ventilaci.

Uhlí

uhlí se dá někdy najít na povrchu – v severské tundře jsou velká naleziště.

Jílovitá břidlice

Jílovité břidlice jsou často bohaté na ropu a snadno hoří.I některé písky obsahují ropu – při hoření vydávají těžký olejnatý kouř, který je vhodný pro signální oheň, a také uvolňuje velké množství tepla.

Oleje

Pokud jste měli poruchu nebo nehodu, při které nádrže zůstali nedotčené, můžete pálit naftu, benzín, nemrznoucí směs, hydraulickou kapalinu a další hořlavé kapaliny. I repetent proti hmyzu lze spalovat. Nemrznoucí směs výborně poslouží k zažehnutí těžších motorových olejů. S trochou manganistanu draselného jej můžete zapálit během několika sekund. Ve velmi chladných oblastech vylijte olej ze spodku klikové skříně dříve něž ztuhne. Nemáte-li žádnou nádobu, vylijte jej na zem a později použijte v pevném stavu. Pneumatiky, čalounění, gumová těsnění a mnoho dalších věcí lze spálit z jakéhokoliv vraku. Méně hořlavé látky před pokusem

o spálení namočte v oleji.

Živočišné tuky

Také je lze použít s knotem v nádobě s dostatečným přívodem vzduchu. Při používaní ohně z tuku lze spalovat i kosti.

Rozdělávaní ohně

Položte na zem vrstvu troudu a kolem ní vytvořte kužel z podpalu. Za silného větru opřete podpal o poleno na závětrné straně. Zapalte troud. Když podpal chytne, přiložte silnější klacky. Také můžete vzít svazek větviček, ne silnějších než zápalka, zapálit je a potom je vložit do kuželu.

Zápalky představují nejjednodušší způsob zapálení ohně. Noste sebou ne-bezpečnostní zápalky, které je možné zapálit o cokoliv. Zabalte je do vodotěsného obalu a tak aby nemohli chrastit (náhodné vznícení). Zakapáním voskem obě záležitosti zajistíte. Někteří lidé zápalky půlí a je možné je rozdělit až na čtyři kousky, ale neriskujte – jedna, která funguje je lepší než šest, které nefungují.

Voda

Voda je životně důležitá a nezbytná k životu. Veškerý život je na ní závislý a všechny živé organizmy jí obsahují. Průměrný člověk je schpřežít tři týdny bez jídla, ale jen tři dny bez vody. Voda je prioritou číslo jedna. Nezačněte vodu hledat, až když vám dojde. Uchovejte tu co máte a co nejdříve najděte její zdroj. Nejvhodnější je čerstvá tekoucí voda, ale všechnu vodu je možné sterilizovat vařením nebo chemickými čistícími přístroji.

Lidské tělo je tvořeno ze 75% vodou. Voda slouží při udržovaní konstantní teploty těla, je potřebná k udržovaní funkce ledvin při vylučovaní odpadů a také určitým způsobem vede nervové impulsy. Ale tekutiny uložené v těle jsou omezené, a ztracená voda musí být nahrazena jinou.

Ztráta vody

Průměrný člověk vyloučí 2–3litry vody za den. Jedna osoba která odpočívá ve stínu, přijde asi o 1litr vody. Ke ztrátě tekutin dochází při samotném dýchaní a ztráta při dýchaní a při pocení se zvyšuje prací a teplotou. Vylučování tekutin je ještě více zvýšeno při zvracení a průjmu. Aby se uchovala kritická rovnováha, je třeba ztrátu vody nahradit zase samotnou vodou nebo vodou obsaženou v potravě.

Jak uchovat tekutiny

* Nenamáhejte se, pouze odpočívejte
* Nekuřte
* Zůstaňte v chladu, ve stínu, popřípadě přístřešku
* Neležte na horké zemi nebo na jiném ohřátém povrchu
* Nejezte.Potrava odvádí značné množství vody
* Nepijte alkohol, jehož odbourávaní odčerpává životně důležitou vodu
* Dýchejte nosem, nikoliv ústy

Hledání vody

Nejdříve se podívejte na dno údolí, kam se voda přirozeně stahuje. Pokud nevidíte potoky nebo rybníčky, hledejte zelené plochy vegetace a zkuste na nich kopat. Možná že voda bude těsně pod povrchem a do vykopané díry nateče. I kopání v průrvách a vyschlých říčních korytech vás, obzvláště ve štěrkovitých oblastech, může dovést k podpovrchovému prameni. V horách hledejte vodu ve štěrbinách.

Budete-li kopat na pobřeží nad úrovní vody při přílivu, obzvláště v oblastech, kde jsou písečné duny, máte velkou šanci získat 5cm sladké vody, která se přefiltruje a dostane se nad těžší slanou vodu. Nemusí být příliš chutná, ale dá se pít. V místě, kde do moře spadají útesy, hledejte bujnou vegetaci ve zlomech ve skalách a možná najdete pramínek. Nemůžete-li najít žádnou sladkou vodu, přefiltrujte slanou.

Sběr rosy a deště

Navzdory kyselým dešťům, které jsou zapříčiněni průmyslovými změnami a mohou způsobit nahromadění nečistot v půdě, je dešťová voda všude pitná a je jen jí třeba nasbírat. Využijte co největší jímku a vodu nalévejte do jakýchkoliv nádob. Voda se dobře uchovává v díře, kterou vykopete v zemi a vyložíte jílem, ale musíte jí mít stále přikrytou. Nemáte-li žádný nepropustný materiál, použijte plech nebo kůru stromů. pokud máte o nasbírané vodě pochybnosti, převařte jí.

V oblastech, ve kterých je přes den velké horko a v noci zima, můžete ráno čekat velké množství rosy. Poté co na kovových předmětech zkondenzuje, můžete jí sebrat houbičkou nebo slíznout. Nebo si dejte kolem kotníků šátek a projděte mokrou vegetací. Vodu ze šátku vysajte nebo vyždímejte.

Kondenzace

Kořeny stromů a rostlin vytahují vodu ze země, ale strom jí může vytáhnout z podzemní hladiny vody, která je 15metrů nebo více pod povrchem země, což je příliš hluboko na to, abyste se k ní dokopali. Ani to nezkoušejte.Na listnatou větev stromu navlékněte igelitový sáček a nechte strom, aby pro vás vodu vypumpoval. Vláha z listů v sáčku zkondenzuje a vy získáte vodu.

sluneční destilační přístroj

Vykopejte 45cm hlubokou díru o průměru asi 90cm. Do jejího středu umístěte nádobu na sebranou vodu a díru přikryjte kusem igelitu, který vytvarujte do kornoutu. Sluneční teplo zvyšuje teplotu vzduchu a půdy a dochází k vypařování.po nasycení vzduchu dochází na spodní straně igelitové plachty ke kondenzaci vody, která stéká do připravené nádoby. Tato metoda je obzvlášť efektivní v pouštních oblastech, a tam kde jsou horké dny a chladné noci. Umělá hmota se ochlazuje rychleji než vzduch, a tím dochází k silné kondenzaci.Tento přístroj by měl nasbírat nejméně 0.55litru za jeden den.

Destilace

K destilaci tekutin musíte vyrobit zařízení, které by fungovalo jako laboratorní chladič. Do přikl nádoby s vodou postavené nad oheň prostrčte jeden konec trubičky a druhý vložte do utěsněné sběrné nádoby, kterou je nejlepší vložit do třetí nádoby s vodou, jež poslouží jako izolační vrstva a ochlazuje páru procházející trubičkou.

Voda z ledu a sněhu

Raději rozpouštějte led než sníh, neboť dostanete větší množství vody při menší spotřebě tepla: dvakrát tolik vody za polovinu tepla. Sníh rozpustíte tak, že jeho malé množství vložíte do hrnce, pod kterým rozděláte oheň. Postupně přidávejte sníh. Kdyby jste do hrnce dali velké množství sněhu najednou, spodní vrstva by se rozpustila a vsákla do vrchní vrstvy sněhu.

Voda z rostlin

Rostliny ve tvaru poháru a dutiny mezi listy broméliovitých rostlin často slouží jako rezervátor vody. V bambusu najdete vodu v jeho dutých kloubech. Bývá většinou ve starších a nažloutlých kmíncích.Zatřeste s nimi a pokud uslyšíte šplouchat vodu, udělejte u spodního konce každého kloubu zářez a vodu vylijte.

· Popínavé rostliny

Popínavé rostliny s drsnou kůrou a s asi 5cm dlouhými výhonky mohou být užitečným zdrojem vody. Ale musíte se zkušeností naučit, které z nich vodu obsahují, neboť ne ve všech najdete pitnou vodu a některé mají dokonce jedovatou hlízu. Z jedovatých druhů vytéká po naříznutí lepkavá mléčná tekutina. Některé popínavé rostliny dráždí při doteku kůži, takže nechte tekutinu raději kapat do úst, než abyste si do nich vložili přímo stonek. Nejlepší je nasbírat tekutinu do nádoby. K získaní vody si vyberte určitý stonek popínavé rostliny a podívejte se kam až vede. Natáhněte se co nejvýše a do stonku udělejte hluboký zářez. Ten samý stonek uřízněte nízko u země a nechejte z něj vodu odkapat do připravené nádoby.

· Kořeny

Australský vodní strom a pouštní dub mají kořeny blízko pod povrchem. Vypáčte je ze země a nařezejte je na 30cm dlouhé kusy. Odstraňte kůru a tekutinu vysajte, nebo oholte dužinu a vymačkejte jí do úst.

· Palmy

Palmy buri, kokosovník a nipa obsahují cukrovou tekutinu, která je pitná. Ohněte kvetoucí stonek směrem dolů a odřízněte jeho vršek. Pokud každých 12 hodin odříznete ze stonku tenký plátek, dojde k obnovení toku a můžete nasbírat až jeden litr tekutin denně. Kokosové mléko má značný obsah vody, ale mléko zralých ořechů má navíc silné projímavé účinky, takže pokud byste ho vypili příliš mnoho, mohli byste dostat průjem a ztratit tak velké množství tekutin.

· Kaktusy

Jak, plody tak tělo kaktusů obsahuje vodu, ale ne u všech kaktusů je pitná – například obrovský rozvětvený arizonský kaktus saqurro je velmi jedovatý. Dejte si pozor na kaktusové trny, obzvlášť ty jemné, které se velmi nesnadno odstraňují a pokud zůstanou v kůži, mohou zhnisat.

Voda ze zvířat

Zvířecí oči obsahují vodu, kterou můžete vysát. Všechny ryby mají v těle pitnou tekutinu. Obzvlášť u velkých ryb najdete rezervoár sladké vody kolem páteře. Získáte jí tím, že rybu položíte na bok, vykucháte, odstraníte páteř a pak vodu vypijete. Ostatní šťávu z ryby obsaženou v mase nepijte, neboť je bohatá na bílkoviny a na jejich trávení byste spotřebovali příliš mnoho vody.

I pouštní zvířata mohou být zdrojem vody. V období sucha v severovýchodní Austrálii vyhrabávají domorodci ze suché hlíny pouštní žáby, které v ní hledají chlad nutný pro přežití. Ve svém těle uchovávají vodu, kterou je možné vymačkat.

Důsledky dehydratace v teplých pásmech

· 1 hodina: žízeň
· 2 hodina: podlomení mysli
· 3 hodina: Ztráta chuti k jídlu
· 4 hodina:Špatně od žaludku
· 5 hodina:Bolení hlavy
· 6 hodina:Závrať
· 7 hodina:Obtíže s mluvením
· 8 hodina:obtíže s dýcháním
· 9 hodina:neschopnost jíst
· 10 hodina:Selhávaní smyslů
· 11 hodina:Zhroucení
· 12 hodina:Většinou se zhroutíte po ztrátě 12% své tělesné váhy

Jestliže se hodláte nějakou dobu usadit na určitém místě, tento druh filtru vám ušetří hezký kus času.

Jídlo

Tělo potřebuje příjmat potravu, aby mohlo tvořit teplo, doplnit energii a zajistit přísun látek potřebních k tvorbě nových tkaní, pro růst náhradu nebo reprodukci. Zdravé tělo vydrží nějaký čas na zásobách ,které má ve svých tkaních uložené. Nedostatek jídla ale znemožňuje udržení tělesné teploty, odpočinutí po namáhavé práci nebo po zranění. Lidské tělo bez problémů tráví maso, tak rostliny a proto jsme schopni jíst téměř všechno ze živočišné i rostlinné říše.

Nespoléhejte se na nejjednodušší zdroj potravy. Pro člověka v náročných podmínkách je prvořadým úkolem zásobit se množstvím vyvážené stravy.

Pokud táboříte uprostřed území zamořeném králíky a večeře vám sama skáče do hrnce, můžete umřít na nedostatek látek, které v králičím mase

nejsou.Vaše strava musí obsahovat velkou škálu látek které poskytují správné množství živin a dostatek energie na celí den. Tyto živiny musí obsahovat bílkoviny, sacharidy, tuky, minerály, a další stopové prvky

Potřebná energie
Bez vykonávaní fyzické námahy jakéhokoliv druhu, spotřebuje průměrný člověk ve zcela klidném stavu 70kalorií za hodinu k udržení základního metabolizmu. Jedná se o zabezpečení základních lidských funkcí, jako je dýchaní a krevní oběh. Kalorie je jednotka tepla-množství potřebné ke zvýšení jednoho litru vody o jeden stupeň celsia.

Sacharidy 1g produkuje 4kalorie

Tuky 1g produkuje 9 kalorií

Bílkoviny 1g produkuje 4 kalorie

Sacharidy
Sacharidy představují převážnou část potravy a jsou hlavním zdrojem energie, ne pouze pro fyzickou námahu, ale slouží také jako pohonná látka vnitřních funkcí a nervového systému. Sacharidy se skládají z uhlíků, vodíku a kyslíku a jsou syntetizovány rostlinami. Velice jednoduše jsou v těle přeměněny na energii a k tomu nevyžadují příjem velkého množství vody. Zabraňuji ketóze, což jsou zažívací potíže, zvracení a nevolnost způsobené nadměrným úbytkem tělesných tuků během hladovění, ale mají dvě nevýhody: neobsahují vitamín B a mohou způsobit zácpu. Existují dva druhy sacharidů cukry (sirup, med, melasa, ovoce) a škrob (obilí, kořenech, hlízách)

Tuky
Tuky obsahují stejné prvky jako sacharidy, ale jinak zkombinované. Jsou také zkoncentrovaným zdrojem energie, neboť poskytují dvakrát větší energii než sacharidy. V těle jsou uskladněni jako podkožní tuk, a kolem orgánu kde slouží jako ochrana a izolační vrstva. Jsou nerozpustné ve vodě a předtím než mohou být vstřebány, vyžadují dlouhodobý zažívací proces, který vyžaduje přiměřený přísun vody. Tuky izolují tělo, ochraňují organy a budují energetické zásoby.Najdeme je ve zvířatech, rybách, vejcích, mléce, ořechách, a v některé zelenině a houbách.

Bílkoviny
Bílkoviny jsou základní chemickou jednotkou živé hmoty. Jsou jedinými složkami potravy obsahující dusík, a proto jsou zásadní pro růst a nápravu těla. Tvoří je komplexi chemických struktur-aminokyselin, které se vyskytují v tisících různých kombinací. Základním zdrojem bílkovin je: maso, ryby, vejce, mléčné výrobky, ořechy, luštěniny.
Máme dva druhy bílkovin plnohodnotné neboli živočišné (obsahují všechny aminokyseliny) a neplnohodnotné bílkoviny neboli rostlinné (neobsahují všechny aminokyseliny). Pokud ve stravě chybí sacharidy a tuky, jsou bílkoviny použity ke generovaní energie, ale na úkor dalších tělesných potřeb.

Minerály
Některé druhy minerálů potřebuje tělo poměrně velké množství, jako například vápník, fosfor, sodík, chlor, draslík, síra a hořčík. Jiné jako železo, fluor nebo jod jsou vyžadovány v mnohem menším množství.Vápník je potřebný pro růst kostí a zubů, ale má i vliv na fungovaní svalů a srážení krve. Všechny minerály mají v tělesných funkcích životní roli a patří mezi nutné živiny.

Stopové prvky
Stopové prvky zahrnují:stroncium, hliník, arsen, zlato a další chemikálie v nepatrném množství. Jejich přesná funkce není dosud známá.

Vitamíny
Vitamíny jsou nezbytné pro zdravý a mají důležitou roli nejen v udržovaní těla, ale také při ochraně proti nemocem. Existuje asi 40 druhů vitamínů, ale jen 12 je pro člověka zásadních. Vitamíny dělíme na rozpustné ve vodě,pro nás nejvýznamnější B-komplex, C , a v tucích, A, K, D, E.

Jedlé rostliny

Na světě je jen několik málo míst, kde nenajdete vegetaci. V samotné Evropě roste 10 000 jedlých divokých rostlin. Jediná dovednost potřebná pro jejich využití je jejich znalost, která z nich je která a kde je nalézt.Některé jedlé rostliny ale mají nízkou výživovou hodnotu , proto se naučte která z nich má nejvíce živin. Obzvlášť se seznamte s těmi co se vyskytují hojně a po celý rok. Také se naučte poznávat jedovaté rostliny (převážně v tropických oblastech).

Rostliny obsahují základní vitamíny a minerály a jsou bohaté na uhlovodany a bílkoviny. Některé obsahují i tuk a všechny poskytují vlákninu, potřebnou k udržení těla v dobrém práce schopném stavu.

Nejezte naráz velké množství jedlých rostlin a pokud na ně nejste zvyklí, uštípněte si nejprve zkušební vzorek a přidejte ho do hrnce k vařenému pokrmu, a tím si na rostlinu postupně zvyknete. Pokud dáte svému žaludku šanci přivyknout si na nové jídlo, přizpůsobí se a neodmítne ho.
Nemyslete si že rostlina kterou jedly ptáci, savci nebo hmyz, je jedlá i pro lidi. Opice jsou jakýmsi znamením, ale ne jistotou, že rostlina je vhodná i pro člověka.

Testování nových rostlin

· Snažte se rostlinu identifikovat, ujistěte se že rostlina není slizká nebo zpola snědená
červem

· Některé rostliny ve staří mění svůj chemický obsah a stanou se jedovatými

· Malé množství rozdrťte, a pokud páchne jako hořké mandle nebo broskev – Vyhoďte ji –

· Lehce vmáčkněte malé množství šťávy na pokožku, a pokud se objeví reakce–Vyhoďte ji-

· Malé množství nechte v ústech, pokud se neobjeví žádný příznak polkněte malý kousek

· Jestliže se neobjeví po dobu jedné až pěti hodiny žádná reakce, můžeme rostlinu považovat za bezpečnou

Sbíraní rostlin

Listy a stonky: Mladé, obvykle bledě zelené listy a stonky jsou chutnější a jemnější. Starší Rostlinky jsou tužší a více hořké. Listy odřízněte poblíž stonku. Listi jen tak odtrhnuté se snadno poničí. Mohou zvadnout a ztratit kvalitu ještě předtím než se dostanou do hrnce.

Kořeny a hlízy: Vybírejte si větší rostliny. Některé se budou těžko vytahovat. Pro Usnadnění rostlinu kolem do kola okopejte a kořeny a hlízy vypáčte.

Ovoce a ořechy: Sbírejte jen zralé a zcela zabarvené ovoce. Tvrdé a zelené ovoce není stravitelné. Ořechy které leží u kořene stromu budou zralé.

Semínka a zrnka: Pozor některé obsahují smrtelné jedy. Ochutnáváním vám neublíží, ale nespolkněte je.

Rostliny kterým se vyhněte
!!Jed!! Ve světě rostlin jsou dva poměrně běžné jedy, ale oba jsou snadno zjistitelné

Kyselina kyanovodíková:Chutná a je cítit po hořkých mandlích nebo broskvích. Velmi podobný jed obsahuje Prunuslaurocerasus, který má listy podobné vavřínu

Kyselina šťavelová:jejíž soli se přirozeně vyskytují v některých rostlinách, například v révení dlanité. Je rozpoznatelná ostrým suchým, pichlavým nebo pálivým pocitem při doteku s kůží nebo jazykem.

· Nesbírejte rostliny s mléčnou šťávou, pokud je nerozeznáte jako bezpečné(pampeliška)

· Nesbírejte červené rostliny, obzvlášť tropické

· Nesbírejte ovoce, které je rozdělené na pět dílků, pokud je nepoznáte jako bezpečné

· Nesbírejte trávy které mají na stonku čí listech trny.(podráždí vám ústa a trávící trakt)

· Nesbírejte staré nebo vadnoucí listy.(některé listy po uvadnutí vytváří kyanovodík)

Zvířata jako potrava

Všechna zvířata mohou být zdrojem živin. Některé druhy z nich, včetně červů a hmyzu se dají jednoduše nasbírat, ale většina z nich musí být chycena do pasti nebo ulovena.Vyžaduje to znalost zvířat a loveckých metod. Čím víc o zvířatech víte, tím lépe, ale nejvíce vám pomohou vaše obecné znalosti o přírodě a pozorování v divočině. Neexistuje jeden přístup, musíte se učit pokusem a omylem.

Je třeba poznat zvyky všech druhů zvířat, zjistit kde přespávají, čím se živý a kde močí. Musíte se naučit jak nejlépe zabít, jaké pasti nastražit a jak svůj humánní instinkt s osobním prospěchem.

Nejlepší zvířata na chuť jsou dospělé samice (mají více tuku a maso je křehčí a stravitelnější). Čím mladší je zvíře tím libovější maso má. Dospělí samec je nejtlustším těsně před obdobím páření.Během období páření samec výrazně zhubne, tuk zmizí a dokonce i normálně bohatá kostní dřen se změní.Zvířata si vytvářejí tukové zásoby na zimu a v letních měsících hubnou. Čím víc je zvíře starší tím má více tuku a tužší maso.

· Vyhledávání zvěře

Na světě je jen velmi málo míst, na kterých nežijí žádná divoká zvířata, ale někdy jsou známky jejich výskytu nejasné.Pokud jste schopni rozeznávat a číst znamení, která zvířata zanechávají a dokážete zvíře identifikovat, máte vyhráno.

Většina savců se během úsvitu a soumraku přemísťuje. Pouze ty větší a silnější si troufají ven i během dne. Větší býložravci potřebují na pastvu celý den, aby uspokojili svou potřebu. Někteří velice malí musí jíst tak často, že jsou někdy aktivní po celý den. Ale většina menších savců, jako králíci jedí převážně noci, a své zvyky mění pouze pokud je špatné počasí. Zvířata která se živý jinými zvířaty, loví v době, kdy je jejich kořist aktivní. To samé platí pro vás pokud je chcete lovit. Ale můžete získat mnoho informací o zvířeti, aniž byste ho někdy viděli živé a nastražit pasti, do kterých se při svém lovu chytne.

· Stopy a znamení

Většina zvířat má své stalé zvyky a pohybuje se po stále stejných trasách mezi místem, kde pije, místem kde jí a místem, kde spí. Všímejte si značení těchto tras. Stopy budou zřetelnější na mokré zemi, sněhu nebo vlhkém písku, ale jiná znamení jsou viditelnější v husté vegetaci.

Velikost zanechaného otisku je úměrná velikosti zvířete.Stáří stopy můžete určit podle ostrosti a množství vláhy v ní. Čím je stopa jasnější tím je větší pravděpodobnost, že je novější

· Známky po krmení

Způsob, jakým je kůra stažená ze stromů, okousané skořápky od ořechů, částečně snědené ovoce, okousané výhonky a zbytky kořisti nebo její zničená hnízda – to všechno nasvědčuje, že v okolí žijí a loví zvířata.

· Hrabání

Některá zvířata hrabají v zemi, aby našla hmyz a hlízy. Obzvláště prasata převracejí velké plochy půdy. Pokud je půda stále drobivá a čerstvá, znamená to, že tam zvíře bylo před nedávnem. Velká bahniště jsou obvykle znamením po prasatech.Menší škrábance mohou být udělány veverkou, která hledala výhonky.

· Vůně a pachy

Poslouchejte zvuky kolem sebe a všímejte si pachů.Určitě ukazují na existenci života zvířete a kde žije jedno, bude i další – kde žije kořist, tam budou žít i dravci.hodně lidí zanedbává svůj čich ale je třeba ho zase rozvinout.Některé zvířecí pachy jsou velice silné, zejména liščí.

· Doupata a nory

Hodně zvířat žije v doupatech, obvykle na zemi dále od vody. Králíci a veverky zemní si nedělají starosti s jejich maskováním, ale přesto mají jeden či dva otvory náhradní pro případ nouze. Dravci mívají svá doupata v dřevnatých oblastech a otvory do nich obvykle schovávají.

Příprava úlovku

Pozor – nemocná zvířata

Na tvářích zvířat jsou lymfatické uzliny, pokud jsou velká nebo zvláště zbarvená, jsou příznakem nemoci.Všechna zvířata, která mají zdeformované či netypicky zbarvenou hlavu, by se měla uvařit

potom je jen malé riziko infekce z jeho snědení.

Žádná část kořisti by neměla přijít nazmar.Pečlivou úpravou získáte maximální výživnou hodnotu a využijete části, které nemůžete sníst. proveďte to ve čtyř fázích:

· Vykrvácení, které je nezbytné, pokud se má maso uchovat delší dobu a bez něhož má velice výraznou chuť

· Stahování, aby se kůže nebo kožešina mohla použít na přístřeší nebo oděv.

· Vyvrhování, k odstranění vnitřností a získaní drobů (pozor na játra, pokud mají

nažloutlé skvrny a výrazně zapáchají, vyhoďte je nebo je použijte do pastí jako návnadu).

· Porcování, k získaní kusů vhodných pro různé způsoby tepelné úpravy.

Nezahazujte krev, je bohatá na vitamíny a minerály včetně soli, která by jinak ve stravě člověka v krizové situaci mohla chybět.

Ryby a rybaření

ryby jsou cenným zdrojem živin. Obsahují bílkoviny, vitamíny a tuky. Veškeré sladkovodní ryby jsou jedlé, ale některé tropické druhy mohou být nebezpečné: elektrický paůhoř, sladkovodní rejnok, piraně.

Běžný způsob lovu na udici vyžaduje jisté schopnosti, ale pokud vezmete v úvahu, jak se ryby živý, můžete mít úspěch. Velikost ryb jde od drobných střevlí až po druhy ohromné velikosti, jako je třeba tropický nilský okoun.Jejich potrava a zvyky se mohou významně lišit. Různé druhy žerou v různé doby a v různých hloubkách. Některé loví jiné ryby, některé se živý červy a hmyzem, ale všechny lze vhodnou návnadou přilákat a chytit na háček.

Kde rybařit
Ryby se ve vodě vybírají místa, kde je jim nejlépe a kde nejsnáze najdou kořist. To závisí na denní teplotě. Pokud je horko a je nízká hladina vody, chytejte ryby ve stínu a tam, kde jsou hluboké tůně. V jezerech se ryby za horka stahují do chladnějších hlubších vod.

V chladném počasí si vyberte místo kde je mělko a voda je prohřátá sluncem. Jezerní ryby se budou držet okrajů jezera. Pokud je řeka rozvodněná, rybařte v místech, kde je voda klidná, například na vnějším okraji zákruty nebo v malém přítoku, který se do řeky vlévá, pokud je mírnější, což je dost možné, protože záplava nemusí být způsobena místními srážkami. Ryby se rády ukrývají pod břehy, pod kameny a pot klády.

Kdy rybařit
Všeobecné pravidlo je nechávat vlasce přes noc a zkontrolovat je před úsvitem.Některé ryby se krmí během noci při úplňku.Pokud přichází bouřka, rybařte před tím než vypukne. Po velkém dešti bývá úlovek v řece špatný.

Příprava ryb
Kusy menší než 5cm přípravu a můžete je jíst celé. Větší ryby je potřeba vyvrhnout. Sumci a úhoři mají hladkou kůži, ale u jiných druhů můžou být šupiny a je třeba se jich zbavit. Pozor na kosti, kterých je u ryb velké množství.

· Vykrvácení – jakmile rybu chytíte, prořízněte jí hrdlo a nechte jí vykrvácet. Vyřízněte žábry

· Vyvrhování – rozřízněte rybu od řitního otvoru k hrdlu. Vyndejte všechny droby (pozor na žluč)

· Odstranění šupin – není nezbytné a rybu lze tepelně upravit i se šupinami. Nebo můžete šupiny stáhnout i s kůží.

<obrazek styl=„left“ soubor"jidlo4.jpg>

zdroj: kniha Pžežít

Diskuse ke článku :: Přidat komentář :: Celkem 1 komentářů